Co brzdí Video On Demand?

16. června 2011 v 16:30 | Pavel Krbec, ředitel internetu TV Nova |  Pavel Krbec
Předpokládám, že většina z vás ví, že zkratka VOD znamená "Video on Demand". VOD je technologie, která umožňuje divákovi, na rozdíl od klasického televizního vysílání, vybrat si jaký video obsah v jakou dobu sledovat. VOD služby zažívají na internetu rozmach zhruba od roku 2005 a jejich dynamický nástup spustil mimo jiné i cenzorské choutky Evropské Unie, o kterých jsem psal nedávno. VOD je dnes lákavé nejen pro televizní broadcastery a výrobce obsahu, ale i pro telekomunikační resp. kabelové společnosti. VOD k bezproblémovému fungování totiž potřebuje opravdu vysokorychlostní a stabilní připojení.

První videa určená pro masovou komunikaci, která se začala na internetu šířit, byla obvykle krátká a navíc mizerné kvality. Problémem byla nedostatečná kapacita páteřních a propojovacích sítí a hlavně nedostatečná kapacita takzvané poslední míle. V době, kdy začaly definitivně mizet pomalé modemy a objevovat se internetové přípojky schopné "unést" 2 Mbit/s, začalo být VOD i v Čechách masovější záležitostí. Rozežrané datové technologie, které si dnes běžně pustíte ve "stolním" přehrávači (HD nebo 3D), vaší datovou přípojkou pravděpodobně zacpou. O opravdických třídimenzionálních videích budoucnosti (Holographic Video) ani nemluvím.

Pokusím se demonstrovat, co znamená výše uvedený datový problém v reálném příkladě Televizních novin z 25. května. Na televizi Nova se na ně (podle přehledu sledovanosti, který vychází na tn.cz) dívalo v cílové skupině "Dospělí 15+" 1.938.000 lidí. Pokud bych toto množství diváků chtěl nechat odsledovat pomocí technologie VOD v alespoň základním rozlišení, budu potřebovat datový tok nejméně 1 Megabit za vteřinu . Pro servery Novy to znamená "odvalit" data rychlostí 2 Tbit za vteřinu.

Současná internetová páteřní síť České republiky NIX má rekordní dosaženou kapacitu 0,172 Tbit, tedy dvanáckrát méně, než je třeba pro obsloužení diváků Televizních Novin!!! Páteřní síť navíc svoje maximum nezvyšuje nijak rychle a zdá se, že roste meziročně zhruba o 30 procent (viz. obrázek).

Podobný problém jako páteřní síť má i již zmíněná poslední míle. Jakob Nielsen zformuloval tvrzení, které je trochu bombasticky známé jako Nielsenův zákon. Tvrdí, že kapacita vysokorychlostní koncové přípojky vzroste každý rok "pouze" o 50%. To je málo na to, aby normální uživatel v příštích dvou letech udržel krok s tím, jak roste datová náročnost domácností. Domácí přípojka dnes už často současně obsluhuje více než jeden počítač. Data (hlavně video) se valí nejen do počítače, ale i do a ze smartphonů, tabletů, internet connected TVs, herních konzolí, ledniček a dalších chytrých zařízení... Pokud budeme Nielsenovu tvrzení věřit i pro budoucnost, zjistíme že výpočetní výkon (Moor's Law) i disková kapacita (Kryder's law) našich domácností (a i jednotlivých počítačů) roste rychleji než rychlost připojení. V IBM se říká, že "data creates data". Každý den se tak prohlubuje problém, kdy rychlé stroje produkují ohromná data, která pak nejde "procpat" přes pomalou síť ke koncovým uživatelům.

Dnes jsem se soustředil na technologické zádrhele, příště se zaměřím na další, a možná ještě větší slabosti VOD. Samozřejmě jsem během argumentace použil několik zjednodušení (ne všechna data musí jít přes páteřní síť, ne každý divák má svoji soukromou obrazovku, platnost Kryder's law je diskutabilní, atd...), ale pravdou je, že před námi je zvětšující se datová propast, na jejíž zdolání potřebujeme technologickou revoluci. Ta ale zatím nepřichází. To je špatná zpráva pro ty, kteří slepě věří, že VOD začne v blízké době dramaticky ukusovat z diváků klasických lineárních televizních stanic.
 

Dnes už nestačí být jenom televizí

19. května 2011 v 10:34 | Alex Ruzek, ředitelka televizních kanálů a programu společnosti CET 21 |  Alex Ruzek
O programu TV Nova vždy rozhodoval divák. V nové televizní realitě má ještě větší moc než kdy dřív - už nevolí jenom televizní stanici, kterou chce sledovat, ale vyhledává konkrétní obsah. Jde o zásadní změnu, jež nastala v posledních dvou letech a navždy změnila trh televizního vysílání.

K této změně vedly dvě základní okolnosti. Počet domácností schopných přijímat více než 10 televizních stanic činí v r. 2011 přes 85%, zatímco před 3 lety to bylo méně než 40%. Tato technická změna vedla k přirozené fragmentaci trhu. Diváci dnes také mají možnost sledovat obsah na obrovském množství různých a nových platforem - v kinech, na internetu, v mobilních aplikacích, nebo formou DVD nabízených jako příloha novin v každé trafice. To vše má jasný dopad na tvář dnešního televizního trhu.

Když např. restaurace po celou dobu prodávala pouze hotdogy a náhle jiná začne nabízet i hamburgery, určité procento zákazníků samozřejmě změní svůj výběr. Úspěšný podnik poté musí udělat tři kroky: (1) zvýšit přitažlivost stávající nabídky, (2) nabídku rozšířit a (3) vyvinout nové produkty pro zákazníky dosavadní nabídkou zatím neuspokojené.

Aby televize zvýšily přitažlivost obsahu, musí se snažit mnohem přesněji než dříve předvídat divácký vkus. Je nutné sledovat trendy v zahraničí a především vše několikrát otestovat, ještě než obsah nabídneme tomu nejcennějšímu, co máme - divákovi. Úspěšný provozovatel vysílání si též musí uvědomovat význam rozšiřování nabídky, jak prostřednictvím nových kanálů, tak zpřístupněním obsahu v čase a způsobem, jenž divákovi vyhovuje. A samozřejmě je třeba neustále vyvíjet nové produkty.

Ačkoliv TV Nova má už čtyři kanály a v podstatě nastartovala fragmentaci trhu již v r. 2007 spuštěním Novy Cinemy, chceme v blízké budoucnosti spustit další kanály. Jsme televizním lídrem na trhu on-line služeb, kde nabízíme i největší video portál voyo.cz. Prostřednictvím naší sesterské společnosti MediaPro Pictures jsme lídrem ve vývoji a výrobě obsahu, posledním úspěchem je prodej formátu "Expozitura" do USA a do Ruska.

Dnes už nestačí být "pouhým" provozovatelem televizního vysílání. Úspěch se dnes hodnotí nejenom na základě sledovanosti, ale také dle schopnosti doručit svým divákům atraktivní obsah přes portfolio kanálů a na různých distribučních platformách a efektivně své publikum vytěžit. Všechny zmiňované změny jsou pro diváka maximálním přínosem a povinností úspěšné mediální společnosti je tuto novou televizní realitu následovat.

Opravdu se vám nepříčí regulace obsahu?

12. května 2011 v 15:09 | Pavel Krbec, ředitel internetu TV Nova |  Pavel Krbec
V minulém článku pro Mediář.cz jsem věštil, jak nás v onlinu v následujících letech "semele" umělá inteligence a jak naše soukromí bude pod stále větším tlakem. Většina argumentů, kterými jsem strašil, byla navázána na enormní technologický pokrok spojený s internetovou revolucí. Dnes se zaměřím na jinou hrozbu, s kterou máme v naší zemi dlouholeté zkušenosti - snahu politiků rozhodovat o tom, co smíte a nesmíte vidět.

S malou přestávkou u nás byla cenzura a "regulace obsahu" (tyhle dva termíny se mi prostě pletou) zahnízděná velmi pevně po celou dobu od roku 1938 až do změny režimu v roce 1989. Dokonce ani první republika neměla, co se týče cenzury, úplně čistý štít. Západní demokracie si s regulací obsahu ve srovnání s námi jen pohrávaly, ale i tak "spáchaly" několik excesů, nad kterými dnes zůstává rozum stát. Ve Velké Británii se dařilo brzdit publikaci knihy "Milenec lady Chatterleyové" až do roku 1960! Nakladatelství Penguin Books se o právo publikace muselo nakonec soudit. Dnes je tato knižní klasika, alespoň doufám, dostupná ve všech lépe vybavených středoškolských knihovnách. Tisku se i díky tomuto případu podařilo posunout hranici svobody slova zase o kus dál a dnes tisk ukazuje, že žádného regulátora ke svému fungování nepotřebuje.

Největším novodobým hřištěm pro evropské regulátory je bezesporu televize. Jedním z nejznámějších příkladů televizní cenzury v západní Evropě je italský případ Le Iene z roku 2006. Reportéři tehdy odebrali pod záminkou pudrování pro televizní interview vzorky kožních buněk zhruba padesáti poslancům. Po analýze na stopy drog odhalili reportéři 12 uživatelů marihuany a 4 kokainisty. Když poslanci zjistili, co se chystá, podařilo se jim odvysílání pořadu navždy zablokovat. Není ani divu, že podobné reportéry mají politici všech zemí chuť krotit a držet zkrátka.

Evropská unie regulovala televizní obsah svoji direktivou "Television Without Frontiers" z roku 1989. Nástup internetu, rozšiřování vysokorychlostního připojení a tedy i videoportálů zamotal v roce 2005 evropským legislativcům hlavu. Najednou se začalo zdát, že televizní vysílání dokáže prostřednictvím robustních internetových protokolů šířit skoro každý. GNU revoluce přinesla serverové technologie, které pro šíření videa nepotřebovaly extrémně drahé počáteční softwarové investice. V tu chvíli bylo v Bruselu jasné, že není možné mít "utažené šrouby" pro klasické televizní broadcastery a současně nechat svobodně podnikat online video televize, případně videoportály.

Technologie dnes umožňují, aby se milovník přírodních pořadů s IP kameru za zhruba pět tisíc korun stal sám producentem, programovým ředitelem i broadcasterem celosvětové reality TV o životě poštolek. Stačí namířit kameru na hnízdo poštolky, která žije na jeho balkoně. Programové schéma bude sice hodně omezené, ale svoje diváky si určitě najde. Vysílání reality TV začne v 8.00 videostreamem, který z kamery náš přírodovědec publikuje na webové stránce, a během denní doby do 20.00 bude vysílat přímý přenos z poštolčího hnízda. Pak se světelné podmínky zhorší natolik, že laciná kamera už nic neuvidí, a tak od 20.00 do 22.00 následuje sestřih nejlepších momentů z předchozích dní. Od 22.00 do půlnoci bude následovat předtočený pořad o páření poštolek. Je po desáté, tak tahle ptačí pornografie snad nikoho neurazí...
Stránku na které se výše popsané odehrává, doplní provizním reklamním systémem, aby vydělal na divácích alespoň trochu peněz. Náš přírodovědec tak opravdu vytvořil vlastní komerční televizní kanál šířený prostřednictvím internetu do celého světa.
Aby byla webová stránka poskytující ptačí reality TV ještě lepší, doplní lineární vysílání video archivem těch nejkrásnějších momentů. Něco podobného, kde není hrdinou poštolka, ale orel, najdete třeba zde.

Optimista by čekal, že výše uvedený příklad povede k rozvolnění/zrušení regulace klasických televizí. Regulace sice nikdy nedávala moc smyslu, ale s dnešní konkurencí tisíců neregulovaných online TV stanic/archívů, které svobodně vznikají a zanikají každou hodinu, je snaha politiků ovládat pohyblivé obrázky přinejmenším donquichotovská.

Bruselská odpověď na výše uvedenou situaci skutečně přišla a byla fundamentálně špatná. Náš podnikavý přírodovědec, který chce světu ukázat hnízdění poštolek na balkonu a současně si vydělat něco málo korun, musí pod hrozbou pokuty žádat o televizní licenci!!! Pokud by omezil svojí ptačí reality show pouze na katalog pořadů o poštolkách (stavění hnízda, klubání, krmení, první lety mláďat, atd..) a vynechal lineární vysílání, stejně regulaci neujde.

Brusel totiž přijal směrnici 2007/65/ES dne 11. prosince 2007 a uložil povinnost členským státům EU převzít její obsah do svého právního řádu. Regulace tedy nakonec dopadla i na český online dne 1. června 2010. Od té doby v České republice Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vede evidenci poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, monitoruje obsah těchto služeb a ukládá sankce dle tohoto zákona. Zákon také rozšířil regulaci televizního vysílání na lineární služby - televizní vysílání prostřednictvím broadbandu. Proto musí autor reality TV o poštolkách na internetu žádat o televizní licenci.

Současný prezident republiky Václav Klaus nemá zrovna v lásce nic, co zavání EU diktátorstvím. Cituji pana prezidenta z jeho pražského setkání s "members of the Conference of the Presidents of the European Parliament" z 5. prosince 2008: "You mentioned the European values. The most important value is freedom and democracy. The citizens of the EU member states are concerned about freedom and democracy, above all. But democracy and freedom are losing ground in the EU today. It is necessary to strive for them and fight for them."
Nenechme si utahovat šrouby svobody žádnými, ani bruselskými, politiky. Za pár let může být pozdě. Nejen pro online milovníky poštolek.
 


Vítejte na Mediablogu

28. dubna 2011 v 13:29
Vítejte na Mediablogu!

Vítejte v prostoru, kde se budou potkávat názory, postřehy, komentáře a poznámky těch, kteří stojí za televizním vysíláním, a těch, kteří ho analyzují, hodnotí, využívají k podnikání, studují, kontrolují, ovlivňují či jenom jako diváci sledují.

Přinášíme vám zcela novou službu, kde bychom chtěli nabídnout prostor těm lidem a odborníkům, pro které je televize hlavní oblastí zájmu, a prostřednictvím platformy, kterou jsme nazvali Mediablog, vám jejich názory a postřehy zprostředkovat. Oslovovat budeme jak profesionální odborníky s mnohaletými zkušenostmi z televizní produkce, kteří pracují pro TV Nova, tak externí autory, kteří se televizní, filmovou, reklamní, eventovou a jinou produkcí dlouhodobě zabývají a jejich blogové příspěvky pro vás mohou být zajímavými postřehy a inspirací.

Jak v době fragmentarizace a postupující digitalizace televizního trhu zaujmout diváka a nabídnout atraktivní program, který zároveň splní ekonomické požadavky televize jako investora?
Jak se mění divácké návyky a jak souvisí se změnou životního stylu společnosti a s makroekonomickým vývojem trhu?
Jakou roli hraje a bude hrát v tomto měnícím se televizním prostředí televizní zpravodajství?
Jaký je vývoj služby Video-On-Demand?
Jsou lidé ochotni platit za exkluzivní obsah na internetu?

Na tyto a nespočet dalších otázek budeme hledat odpovědi prostřednictvím různých názorů a analýz na Mediablogu.
Kromě toho vám budeme přinášet i pohled do naší "kuchyně" a prostřednictvím příspěvků samotných autorů, režisérů, střihačů, dramaturgů, grafiků a dalších odborníků vám ukážeme, jak se tvoří to, co je pak vidět na televizní obrazovce.

Mediablog je zkrátka pohled na televizi z trochu jiného úhlu.

Budoucnost už dorazila

20. dubna 2011 v 14:45 | Michal Pacina, kreativní ředitel TV Nova |  Michal Pacina
Budoucnost už dorazila. Ale její distribuce vázne...

Asi tak by se dala nazvat konference o televizním designu a selfpromotion Promax Awards 2011, která se konala ve dnech 11. a 12. dubna v Berlíně.

Tato každoroční konference a soutěž jsou nejprestižnějšími událostmi v oblasti TV designu/selfpromotion a daly by směle přirovnat k filmovým Oscarům či reklamním Cannes Lions. Účastní se jich mnoho profesionálů z nejznámějších televizních stanic, jako je BBC, ITV, Channel 4, Fox TV, Discovery, RTL, National Geographic, apod. Součástí Promaxu jsou velice zajímavé přednášky s tematikou, související s designem a selfpromotion televizních formátů. Aktuálními tématy, která se objevovala v řadě přednášek, byly omezení rozpočtů v souvislosti

s finanční krizí a především různé nové formy distribuce televizního obsahu a reklamy divákům.

Finanční krize a omezení rozpočtů

Televizní i reklamní průmysly, které jsou úzce propojeny, utrpěly v minulých dvou letech několik šoků. Tím prvním byla vleklá finační krize, druhým je pokračující digitalizace a fragmentarizace trhu. Co se tím pádem děje?

V situaci, kdy do reklamních rozpočtů jde podstatně méně peněz než dřív, se zároveň tříští divácký trh. Lidé mají na výběr z daleko většího počtu TV kanálů, které jsou dostupné buď úplně zdarma, nebo za nevysoké poplatky. Výsledek? Televizní kanály musí šetřit a zároveň je pro ně mnohem složitější oslovovat své cílové skupiny. Takže jediné, co jim zbývá, je přicházet
s přesněji zaměřeným obsahem svých pořadů než dřív a nepočítat s tím, že jejich podíl na trhu bude dlouhodobě (s jedním kanálem) přesahovat 35 procent. Zároveň vzniká podstatně větší potřeba sofistikovaného TV marketingu, kde už nestačí technika "kobercového bombardování", ale je nutný velice kvalitní obsah pořadu, který je chytře a pokud možno interaktivně prodáván svým cílovým skupinám. S tím docela přesně souvisela přednáška selfpromotion guru Charlieho Hollanda na téma "Jakou chybu dělá každé selfpromotion oddělení?" Odpověď zní: !Chová se a jedná jako selfpromotion oddělení." Jak tomu rozumět? Asi takto: Nechovejte se předvídatelně. Buďte originální. Průzkumy vám řeknou, kde se nalézáte, ale rozhodně vám neřeknou, co máte dělat. Neposlouchejte hlupáky. Buďte odvážní a drzí. Buďte zábavní. Diváci to ocení, protože jsou chytří a poznají kvalitu.

Nové formy

Jedno ze základních reklamních zaklínadel zní - INOVACE. Zdá se, že už dorazilo i do televize, protože minimálně polovina všech přednášek byla na téma, jakou novou formou doručit divákům své vzkazy. Viděli jsme spoustu různých spojení televize s internetem, novinami, rádiem, sociálními sítěmi, apod. Řada byla velmi inspirativní, i když většinou vhodná pro větší trhy, než je náš (s podstatně většími rozpočty, než je náš). Mě osobně ale nejvíc zaujala kampaň na jistý soft drink, která spočívala v tom, že na určité místo dorazila tajemná dodávka s logem produktu a velkým knoflíkem na zadní straně s nápisem Zmáčkni mě. První pochopitelně dorazily děti, které začaly mačkat, a z dodávky začaly padat různé dárečky. Tak překvapené a rozzářené obličeje jsem už dlouho neviděl a připomnělo mi to jednu z příjemných "povinností" našeho byznysu: bavit a překvapovat diváky. A je jedno, jakou formou, jestli tou "novou" , nebo tradiční, protože u každého produktu je důležitý emocionální vztah, který se vám povede nebo nepovede vybudovat. A jsme zase u toho: Buďte originální. Buďte zábavní. Diváci to ocení, protože jsou chytří…

Nova zavraždila cyklistu? aneb Mýty a dojmy Jana Bohdala

20. dubna 2011 v 14:44 | Martin Ondráček, ředitel zpravodajství a publicistiky TV Nova |  Martin Ondráček
Žijeme v krajině mediálních střelců. Vzduchem sviští domněnky, polopravdy, pocity a ojediněle i argumenty. Užití posledně jmenovaných projektilů je ovšem v Česku stejně ojedinělé jako výskyt šafránu a poslední série výstřelů do oblíbeného terče s nápisem Nova z klávesnice Jana Bohdala (viz článek Fibingerová zavraždila cyklistu? Pro média dost silný námět a justice je jimi asi ovlivněna na serveru ceskamedia.cz ze dne 19. 4. 2011) je toho jasným důkazem.

Je mi celkem jedno, proč ten článek vznikl. Co mi jedno není, je fakt, že mnou řízenou redakci staví do pozice nezodpovědných pitomců, kteří ve snaze být co nejbulvárnější udělají pro větší sledovanost cokoli.

Nebavme se o tom, zda v televizi platí, že čím více bulváru, tím větší sledovanost. Dost o tom pochybuji a peoplemetrové výsledky mi dávají za pravdu.

Nechme také stranou tvrzení, že opilí řidiči zabíjejí na našich silnicích cyklisty denně, jak tvrdí pan Bohdal. Podle oficiálních policejních statistik zemřeli v loňském roce rukou nebo kolem (jak chcete) opilého řidiče jen 4 (slovy čtyři) cyklisté. To zkrátka není mnoho a není to každý den. Každý takový případ je alarmující a zaslouží si být doveden do konce. A to nejen justičně, ale i mediálně.

Nemohu a nechci se vyjadřovat k tomu, jak často psal o případu bulvár. Je mi to jedno. Chci v následujících řádcích popsat, jak se k případu postavila Nova.

To, že je opilý řidič manžel světové rekordmanky, manažerky a televizní radní, je fakt. Co ale s tím? Neinformovat o celém případu? Proč? Protože je to manžel světové rekordmanky, manažerky a televizní radní?

Pan Bohdal píše o tlaku, který vyvíjela média na justici. Nejsem si ničeho takového vědom. Nova o případu odvysílala dvě informace, vždy až po jednání soudu a vynesení rozsudku (soudy proběhly už dva). Tedy ještě jednou pro méně chápavé - reportáže diváci viděli v den, kdy soud skončil, a bylo jasné, že podle tvrzení senátu je pan Šmíd vinen. A upřímně řečeno, nebyly zajímavé ani tak tím, kdo je vlastně pan Šmíd. Neuvěřitelná byla obrana, kterou zvolil. Ať už je to pravda, nebo právnická klička - nepamatuji se za dvacet let, co tuhle práci dělám, že by někdo opilost za volantem vysvětloval hypoklykemickým šokem a náhlou potřebou doplnit cukr, což nešlo udělat jinak než vínem z demižonu. Myslete si o tom, co chcete. Stejně jako o dalších argumentech obhajoby, které byly v reportáži uvedeny.

Dalším faktem je, že pravomocně odsouzený Jaroslav Šmíd řekl do mikrofonu naší televize, že do vězení nikdy nenastoupí. Nebylo tam žádné údajně nebo možná. Otázka zněla: Jste připravený jít do vězení? Odpověď: Ne, a taky tam nikdy nepůjdu. Odpověď, vyslovená panem Šmídem. V Česku je hra na "nenástup" do vězení poměrně oblíbená, je proto logické, že se reportéři k případu vrátili a snažili se zjistit, jestli tento postoj pana Šmída trvá. Bohužel se nám jej nepodařilo sehnat, a tak jsme oslovili jeho ženu. Paní Fibingerová tvrdila, že výše napsanou větu její manžel nikdy neřekl. Myslete si o tom, co chcete. Já jen nechápu, jak pan Bohdal došel k vyjádření, že náš reportér tím chtěl paní Fibingerovou "stylizovat do pozice konstruktéra útěku z řad celebrit" - prostě jsme se jeho ženy zeptali, jestli pan Šmíd, který sám říkal, že do vězení nenastoupí, nezměnil názor.

Pan Bohdal to označuje za směšné a bulvární a má velkou starost, zda se Nova vrátí k případu, až bude u odvolacího soudu. Nemějte strach. Bude zajímavé tu odvolačku sledovat. Už proto, že výše popsaná právnická klička, nebo pravda (?), či další snahy obhajoby celý případ samy dále rozviřují. Na začátku celého příběhu byli opilý řidič a mrtvý šestatřicetiletý otec tří dětí. Už podle dvou pravomocných rozsudků ho zabil pan Šmíd. Mně to moc směšné a bulvární nepřipadá.

Kam dál